Po dlouhé zimě jsme se konečně dočkali. Už v prosinci jsem věděl, že na Velikonoce vyrazím na svůj nej nej nej revír. Všechno mi přálo; voda byla přijatelná a počasí bylo luxusní. Při příjezdu k vodě jsem byl spokojený. Na místo, kam chodím, nikdo nebyl a okolo sebe taky ne, takže pohoda. Rychle nahodit, nakrmit, postavit bivak a čekat na záběr. Ryba mě nenechala dlouho čekat. Po hodině mi přichází krásný lisec, který bojoval, jak největší ryba na tomhle revíru. Po vyfocení byl vrácen do hlubin této říše. Netrvalo dlouho a nenechal na sebe čekat další záběr – šupináč, který už tak nebojoval, ale potěšil. Během hodiny a půl jsem chytil dva kapry - tak to je paráda, tak to se mi tady ještě nestalo.
Třetí kapr přichází kolem sedmé večer. Při zdolávání je jasné, že ryba bude větší, ale ne tak, jak jsem se očekával. Krásný šupináč s váhou 8.5 kg potěšil. Kapřík byl puštěn a já spokojen. Jak ten den krásně začal, tak i rychle skončil. Pak už se nic nedělo a do večera ani ťuk.....
Ráno o půl páté mi volá kamarád Ondra Strouhal z Klentnice, místní domorodec a kaprař na těchto vodách, že za náma dojede a ukáže nám, jak se chytají pořádný ryby. Zachví-li přichází k vodě a jde na ně. Nevěřím vlastním očím, po náhozu to netrvalo ani moc dlouho a na břehu se plácá první pořádný kapr. Šupináč, který vážil 12 kg na boule. Rybu jsme nemohli dostat z vody, kroužila kolem vázek a my se báli, že ji ztratíme, ale štěstí nám přálo a Ondra vytahuje první krásnou rybu. Pěkně se s ní vyfotit a zpátky do vody.
Pak se už celý den nic neděje. Ryby se s náma přestaly bavit. Ale co mě nejvíc zarazilo na týhle vodě je, že nás vůbec neotravovali cejni a to byla hodně velká výhoda. Začíná se smívat a ryba žádná. Všude klid a mrtvo. Kolem půl desáté mi přichází záběr. Zasekávám a zdolávám rybu, která se ani moc nebrání. Není divu po vytažení zvody zjišťujeme, že kapřík měl co dočinění ze zdejších sumců a né jednou. Byl pěkně pokousanej. Měřil 75cm a vážil 6.5 kg
Ráno vstáváme kolem šesté hodiny a nahazujeme pruty. Voda začíná pěkně ožívat, tak čekáme na záběr. V dáli slyším jízdu a Ondra běží k prutu zasekává a vypadá to, že visí. Ale co to, ryba se začíná pohybovat. Paráda teď ju dostat přes ty vázky ven a je vyhráno, ale ryba je jiného názoru. Nechce se jí. Podle tahu ryby vypadá, že bude pěkná. Po 15 minutách boje tomu nedávám moc velkou naději, ale rybu se pak nakonec podařilo z vody dostat ven. Krásná mamina. 87 cm s váhou 13 kg. Vyfotit, pomazlit a vrátit zpátky vodě............
Pomaličku se začínáme balit a Ondrovi říkám, že by se semnou mohl rozloučit nějaký pěkný kapřík. Mé prosby byly vyslyšeny ale doslova: krásný tah ryby, akce prutu jak luk, ale ryba si to namířila přímo do vázky, tam jsme se chvilku přetahovali a s tím se se mnou rozloučila. Nevadí, příště jí ukážu, kdo je tady pánem. :-D Touhle větou se s váma loučím a příště čau....... S pozdravem Irži